Prosěd
Prosěd, u, prosědek, dku, m. = prostřed, prostředek, zastr. Anth. I. 3. vd. XLI. Vz Ž. kl. (329.). U prosiedcie nepřátel tvých. Ž. klem. 109. 2. Plavaje jako prosěd moře. Hr. ruk. 389. Prosěd jejie srdcě. Pravn 378. Prosěd věčné chvály; P. mé duše, těž- kého hoře, tvé dobroty, tvého božstvie. Pravn. 506., 716., 979., 1745., 1990. - Pro- sěd z posrěd, cf. provaz z povraz; nejoby- čejnější tvar jest prostřed. List. fil. 1885. 288.