Proselyta
Proselyta, y, m., dle Despota, z řec. 7iQo6ŕj).vTos;, prišelec, příchozí, der Fremdling, kdo víru mění, novověrec, advena, der Pro- selyt, hebr. ger. P-té u židů = obrácenci z pohanstva na víru židovskou. Byli dvo- jího stupně: 1. p-té brány, die Proselyten des Thores, p. portae seu inquilini, 2. p-té spravedlnosti, die P. der Gerechtigkeit, ?. justitiae seu foederis. Sš. Mt. 304., I. 14., 4. P., přidruženec. Sš. Sk. 167. Nébrž p-tem vrátným či přibraným toliko ostávaje. Sš. Sk. 102. (Hý.). Vz S. N. Proselyty sbírati, získati. Us. O Mikuláši přidává Lukáš, že byl p. či novověrec židovský. Sš. Sk. 70