Prositi
Prositi, sím (zastr. proši a prošit), pros (šp.: proš), se (íc), il, sen a šen, ení; pro- sívati = žádati, prosebný spis podati, bitten, er-, ansuchen, ansprechen, begehren, suppli- ciren; žebrati, betteln. Jg. Vz strany vazeb: poprositi. P., koř. praš; sr. lit. prašiti, piršti, peršu, got. fraihnan, lat. preces, procus, ind. praśna (Frage). Mkl. aL. 69. — abs. Dávať a prosiť jest mnoho. Pročež: Beř rád, když dávají. Č. M. 48. Prosím, prosím (přípojek, jímžto vyjadřujeme zdvořilou úslužnosť)! Bitte sehr! Dch. Jak nejvýše býti může, prosím. Břez. 45. Pros ty nebo bij, vše jedno. Č. Již pros nebo peklem hroz, ničeho u nich nepořídíš (přece při nich nic nespravíš, ale jak zapřáhli, tak potáhnou. Br.). Prov. Vz Marný. Dokud prosí, zlatá slova nosí a před placi záda obrací. Pk. Lépe proso než ber (lépe prositi než bráti). Vz Cizí. Lb. Strany přísloví vz Huba, Řeč, Slovo, Tlouci. Chodi prosit (žebrat). Us. — co, koho (akkus.). Ve všem uslyšána, co si p-la. Výb. II. 21. Než bych já paňmámu prosil. Er. P. 110. Proste chlapci moju mamu. Sš. P. 100. Dcera matku prosila. Ss. 100. (Bdl. Obr. 77.). Ne- víte, co prosíte. Hus. I. 309. Již něco pro- síme ; Abychom chléb vezdejší prosili. Ib. 319., 330. Prosila (má milá) rosičku; Já ji prosil o kousíček; Když ji (fijaličku) na- sázela, prosila vlažičku. Er. P. 191., 429., 164. Cos prosil, na toms uslyšán. Výb. I. 305. Nevědí, co prosí a koho prosí. Chč. 379. Což král prosi. Smil v. 53. A co bude p. otce mého. Bibl. bočk. 279. Prosi u Sera- piona milostyniu. Mkl. Slov. stsl. ?r?šd? že Iisus?), v?prašaaše učeníky svoje; V??r?šą že vy i ?z? jedino slovo. Bibl. strsl. Matth. 16., 13., 21., 24. Cf. Genitiv E. 5. Pozn. 3. (I. 388. b.). Když poskytne jemu Bůh toho, co jest prosil. Št. Co pán prosí, to sluha musí. Prov. na Slov. Což matka boží na svém synu prosí, to vše obdrží. Pass. Pro- sícím jej. Zlomek ev. sv. Jana. — čeho, koho (gt.): sousedů, Us., obyvatelův, Vrat., pomoci, V., Boha, Št., odplaty nebeské. Št. Před jeho dům šed almužny prosil. Pass. Čím víc chlapce prosíš, tím ho víc popouzíš. Prov. Barbora prosila mužův. Dvě kron. Vyznal svú vinu a prosil milosti. Št. N. 335. Žaluje na . . . že mu zabil otce a prosí práva. O. z D. Když prosíta poslóv před opovědí. Kn. rož. 239. A prosí jich, aby . . . Chč. 379. Protož prosím vašie rady. Smil v. 48. Král sv. křtu prosil; Chudi almužny prosiechu. Pass. 129., 175. Kristus nás na- pomenul, abychom prosili svých potřeb. Št. 46. Potom pros božie pomoci. St. 267. Prosí jich. Kat. 1452. Prosila svého děťátka. Kat. 958. A těch má p. Tov. 87. Prošu práva. Arch. I. 482. Jiřík odtahu prosil. Dsky I.165. Mnich poče prositi roka (lhůty); Když chleba prosiechu. Dal. 42., 137. Prosím, dievko, já hřiešný velmi tvé přiezni (= tvé milosti). Dr. v. 128. Pravil, že jich Smil z Husi prosil. Pč. 28. Prosím póhona na Bartoše; Prosím panského nálezu; Aby stál a roku prosil; Prosil útoku; Delšího roku p. opět za dvě neděle; Tu jsem jich prosil, aby mi odhádali jistinu; Páni chtí královy milosti prositi; Roku nemocného prosil; Ješkovi z Tupce prošeno jest roku nemocného. Půh. I. 157., 228., 266., 380., II. 138., 290., 447., 460., 572. Vašie milosti prosím. NB. Tč. Tu rodičů prosil. Er. P. 489. Panna Maria, co včera noclehu prosila. Er. P. 501. Tu jich ďábel prosil. Kuldovy Poh. P. božího deště. Er. Prosím jich, vono to tam (na půdě) není s pokojem (neobstojí to tam). Us. u Do- brušky. Vk. Hovora je sě jich prositi. Dal. 34. 47. (59.). Já nemožu robit, musím chleba prosit. Sš. Mor. p. 119. — koho (gt.) zač, za koho: za radu, za pomoc. V., za chléb, Br., za něco, Št., Alx., za obranu, za milosť, Sych., za hříchy své. Jel., Boha za hříšné, Pass., za odpuštění, za spravedlivé opa- tření, Us., za dítky. Flav. Ani se má člověk obrazu zpoviedati, ani jeho zač prositi; A tak když kto Boha prosí za něco, tehdy se modlí; Mojžíš za hříchy lidu prosil. Hus. I. 73., 69., 90. Za koho, matičko, ty budeš p.; Pře můj milý maliřečku, zač já tebe prosím: vymaluj mně ten obrázek, který v srdci nosím; To tě budu prosit za dru- žičku ; Tak sem se já modlíval, pána Boha prosíval za to dívča černojoké, aby mně ho pán Bůh dal, nepomucký sv. Jan. Sš. Mor. p. 18., 299., 782., 796. Hovora je sě za duši u Boha p. Dal. 60. Božské milosti za něco prositi. Pr. M. P. někoho za kmo- tra. D. Prositi za duši, za někoho. Chč. 636., 303. Snažně prosil Boha za ty, ktož ... Dr. v. 94. Prosil pokladu za svú sestru; Pakli nebude za roky prošeno. Půh. I.130., 308. A za to prosil jest David prorok; Máme p. za blahoslavenství; Dávali kostely ne- hodným, za něž sú páni prosili. Hus. I. 27., 310., 427. P. za křesťany. Výb. II. 24. Prosil za svůj dluh pána svého (i. e. aby mu jej odpustil). Št. Boha zaň prose. Št. N. 48. P. koho za přímluvu. Arch. I. 70. Za mú sirů duši Hospodina pros. Pass. 968. Vašie milosti za naučení na tu při prosíme, kterak strany o to rozděliti máme; Za naučení té pře vás prosíme k rozsouzenie stran svrchu- psaných podlé práva; Já jsem jich nepe- četila, aniž jsem žádného za pečeť prosila; Prosí žalobník za právo a žádá navrácenie statku svého. NB. Tč. Pán v této vele- kněžské modlitbě své neprosí za svět. Sš. J. 264. P. Boha za nevěrné děvčátko; Než bych já matičku za tebe prosil; Já se jí za slovo p. nebudu; Za dary p-síme; Za to já tě jen prosím. Er. P. 385., 218., 230., 75., 156. Pros za nás za hříšné. Us. Dch. Však prosím za maličké strpení. Us. Brt. Stavové JMK. za to prosí. Zř. F. I. B. 14. Daj mi, Bože, ten dar, čo ťa ja prosím zaň. Ht. Sl. ml. 216. Pros za nás Hospodine. BO. Prosí zaň Boha co vlk za kraví ocas (tak dědicové za dlouhý život příbuzných lakomcův). Č. — skrze koho komu kdy. Aby žádný skrze se sám ani skrze jinou osobu nesměl prositi z pánův ani z rytířstva za žádný úřad zem- ský za živnosti kterékoli osoby, který by úřad zemský držel z pánů nebo z rytířstva, chtě sobě nebo svým dětem nebo komu ji- nému prositi, dokudž ještě ty osoby živy jsou, které ty úřady drží. Zř. F. I. A. 21. O sjezdě prošen byl. Žer. Na milosť onu spoléhaje prosil David skrze Nathana pro- roka, aby směl vystavěti dům Hospodinu. Sš. Sk. 87. Pro něžto vás skrze svatú přiezeň vaši, jižto jste kdy ke mně měli, prošu. Pass. — koho (gt.) oč. Když uprosíš, očs prosil, poděkuj. Kom. Já se jich o to ne- prosím; Prosil o ty otroky (míti je chtěje), prosil za ty otroky (za ně se přimlouval). Dch. Posluchači o odvod a vývod otázek svojich p-li. Sš. Sk. 233. Milosť, o kterou po drahný čas prosil; Jakuba světce o pří- mluvu prosí. Sš. Sk. 39., Bs. 86 (Hý.). Prosil ji o jeden věnek; O to tebe prosím, bys při mně stál; O jejího syna prositi se ne- budu ; Měl bych sě o co prosić; Prosit ťa, nevím oč, nevěděla bych proč; O to já tě prosím, vymaluj mně ten obrázek, co pod srdcem nosím; Nesem babu v koši, smrť nás o ňu prosí. Sš. Mor. p. 169., 231., 335., 351., 359., 642., 770. O jeden obrázek prositi budu. Er. P. 303. Prositi o dovolení. Plk. Prosím o hojemství na tři hodiny. Sych. Vz Prositi komu oč. — čeho od koho: od Boha, V., milosti od někoho, Háj., po- moci od Boha. Št. Prosi křista (= za křest) ot Svatopluka, Dal. Prosíš mošny od že- bráka a holi od ovčáka. Prov. Mudr. 171. P-sil almužny od vycházejících. Bibl. boč- kovská. 321. — Br. — jak (pro co, s čím, instr., dle čeho, na čem). Pro všecky svaté, pro Krista, pro Boha, V., pro Buoh, BN., pro jméno boží někoho p. V. Prosil ho pro všecko. Us. Dch. Ač pokorně pro Bůh prosí. Dh. Prosím tebe pro tvé spa- senie. Hus. I. 34. Ande milosrdie pro Bóh prosi. Rkk. 49. Prosím pro Buoh, pro matku boží, pověz pravdu; Prosím pro Buoh a pro spravedlnost, aby mi to dali znáti. NB. Tč. Pro Bóh p. Arch. 1. 9. Prosila jsem ťa pro Boha, že já nejsem tobě rovna; Prosil ti ju pro Boha, pro Boha živého, nesváďé toho na mně, sveď to na jiného. Sš. Mor. p. 251., 379. P. vší mocí a silou, Kom., prosbou. V. Nezaloží ani zlatým, by jich prosil Bohem svatým. Lom. Modlitbú pro- síme milosrdenstvie tvého. Št. Nízkými pros- bami někoho p. Bart. Prosím, prosím že- brotú. Er. P. 5. P. pokornými prosbami. Troj. 516., Svěd. Protož vaší milosti s ve- likou ponížeností prosím. Dh. Prosiž s ve- likú pokorú tej panny krásnej. Kat. 662. Je sě s pláčem prositi. Dal. ?30., 25., 53. Protož dle míru VMti prosíme. Arch. I. 386. r. 1446. Na svých modlitbách chtějí za vás p. Us. Brt. P. na kolenou. Dch. P. s pil- ností, V.; s pláčem pro Boha p. Har. Za to prosím se vší ponížeností. Er. — čeho, koho nač. P. někoho na oběd, Us.; p. na sebe smrti. Žalanský. Rokové nemocní dáni, jakož jich jemu prošeno na všecky póhony. Půh. II. 491. Poče prositi na pomoc Krstitele svatého. Dal. 118. Králka na krále prosí (králi chudému), že to býti mosí; dyby to býti nemoselo, ani by se to neprosilo. SŠ. Mor. p. 761. — se koho oč. Já se tě o to neprosím. Us. Vz P. za co. — co, čeho na kom. Počal na otci boje prositi (= vyzývati, aby se s ním potýkal). Dal. Jed- nohoť na tobě prosím. Dal. 10. Což matka boží na svém synu prosi. Pass. Za odpuštěni na něm prosí. Kom. Obapolně za rok prosili na posudku. Půh. I. 308., 310. Prosímy na tvej milosti. Výb. II. 13. (Pass.). Prosiž na svých boziech. Pass. 554. Což na nás p. budeš, obdržíš. Pass. 428. Ty je (pouchňata) budeš na mně prosit. Er. P. 100. P. co na kom. Bart. 4. 3. Ktožby řečníka neměl, vždy na pániech nebo na úřadu má řečníka (gt. = za řečníka) prositi. O. z D. — komu. Prosíme naší chudé královně. Er. P. 74. Ješkovi prošen jest rok. Půh. II. 34. — j komu čeho. Chleba bych mu prosila. Er. j P. 285. Avšak hřešícím milosti když jest prosil, neobdržel. Hus. I. 90. — se komu. Ei hanba mládenče, že sa ty prosíš panence. Sš. Mor. p. 323. Nejsi dívko hodna, abych se ti prosil; Co ty sa zdomíváš, že já sa ti prosím? Sš. Mor. p. 307., 413. Kdo chce dievče máti (míti), materi (dat.) se proste. Pís. na Slov. Tak se mu prosil, žeby skala bola musela pohnuť a predca nič. Mt. S. — se komu z čeho. Já se ti synečku z tej lásky neprosím. Sš. Mor. p. 361. — komu oč. Posýlá mne pán, že prosí o kus chleba své pani. Mudr. 505. — co v čem. Kdo co v modlitbách prosí. Není odporné písmu v ta- kové věci prosit jeden druhého. Chč. 607. — aby, že. Pros, aby ti otevříno bylo. Kom. Kašpar prosil, aby jim pivnice popříla. NB. Tč. Prosila, by ji za sluhu přijalo. Kat. 960. Já jeho prosil, aby mi to stavil. Půh. II. 588. (Půh. I. 250., 240.). A já tebe prosím, bys se nehněvala. Sš. Mor. p. 211. Vz předcházející věty. Také že se klade, když co tvrdíme nebo s jistotou očekáváme. Prosíme tebe, že to uči- níš. Zk. Vz Chtíti. Žádám a prosím, že to la- skavě oblíbiti a přijíti ráčíte. Proch. Prosím, že ráčíte naříditi. Žer. 1591. Jak se (tím) každý obzvláštně spravuje, že známo učiníte, prosím. Žer. Vaší milosti prosíme, že nás právem ráčíte naučiti. NB. Tč. Vz Kon- ditional IV. 1. Pozn. 2. — koho z Čeho. Ještě tebe prosi z toho: Rač jim dáti jich otměny. Kat. 3364. Prosili jsme ze spo- lečného usnesení našeho. Žer. Sn. 67. — kde. Roku třetího prošil před úřadem. Půh. II. 573. Žebráka tu každodenně před vra- tama prosícího; Pán v této modlitbě své ne- prosí za svět. Sš. Sk. 36., 264. (Hý.). Prosili ho na sněmě. Jde před krále a prosí u něho daru. Brt. S. §. 79. 4. Pozn. — koho k čemu. Jiných lidí k tomu proste. Dh. — s imperat. Prosím, ustanovte soud. Bdl., Šb. — s inft. jako v latině, v řečtině a němčině. I prosil Filippa vstoupiti a sednouti s ním. Sš. Sk. 101. Pánóv prosi podlé sebe siesti. Dal. 13. (6. '28.). Ktož čie tajemstvie pronosí, a'n jeho mlčeti prosí. Kat. 572. Sprosi kněžnu ustaviti pravdu. LS. v. 27. Prosíc v tom ochráněn býti. Žer. Záp. I. 179. Národ jí prosil vyvoliti si chotě. Pal. I. 1. 107. Cf. Žádati, Slíbiti, Kázati, Poručiti, Dovoliti, Bdl. Obr. 78., 79., Mus. 1878. 124. (Jir.). -- S ať. Pros Boha, ať tvé cesty způsobí. Brt. S. §. 493. 1. Pozn. — S kdyby. Prosil bratra, kdyby mu přispěl. Ib. — Dům od dům p., lépe: dům od domu p. — adv.: snažně, yelice, náramně, úpěnlivě, poníženě, služebně, úsilně, pokorně. Pěkně prosím. Dch. Jak ho nemám pustit, dež mě tuze prosí. Sš. Mor. p. 368.