Prositi
Prositi. Cf. Mkl. Etym. 265. Praes. prošu, prost a novotvar prosím od sklonku 14. stol. Vz List. fil. 1886. 280. — abs. A všakžť proši, ktož . . . Št. Kn. š. 6 Kdo prosí, ne- hreší. Slov. Rr. MBš. Kdo prosí, ten nosí. Č. M. 8. Učí se p. (žebrati). Us. Vck. — co, koho (jak, na kom). Kaj mě něprosí (pl. něprošú), něch mě něnosí (pl. něnošú) = kdo mne nepožádal, tam nepůjdu. Slez. Šd. Což jste prosili; Co prosíte. Výb. II. 17., 711. a j., Leg. Kr. v. 380. Což prosí na tvé milosti, na Boze. Mnč. R. 40., 47. Čo pán prosí, to byt mosí. Slov. Šd. Ne- víte, co prosíte. Arch. VIII. 352., 353. Jenž tebe co prosí. Sv. ruk. 260. Když co ná- božně prosíte. Hr. ruk. 51. Což prosil, ob- držel. Jrd. 4. b. Počal mysliti, co by prosil. Pass. mus. 410. Kterúžkoli řečí v modlit- vách co prosí. Št. Kn. š. 45. — čeho (kde, od koho, po kom, komu). Prosmež tedy hvězdy této. Brt. N. p. 589. Chleba bych mu p-la. Pk. Pohnaný má řečníka sobě p.; P-sil těla Ježíšova Výb. I. 613., II. 410. P. JMKské, odpovědi po poslu. Arch. VII. 157., 309., VIII. 4. a j. P. boží pomoci, Lg. Kr. dod. v. 88., BO., Sv. ruk. 191., Št. Kn. š. 160., 182., něčí milosti, 13. stol. Mus. 1882. 121., daru u někoho, Hr. ruk. 291., milosti u někoho, Hus III. 107., své ženy, Hr. ruk. 377., boží matky, Marg. v. 494., knížat, pánův, Žžk. 14., oblehčenie od bře- mene hřiechóv, chleba slova božieho, mě- šťanóv, aby své obchody právě vedli, Hus I. 333., III. 282., proseb užitečných, Št. Kn. š. 48., znamení od někoho, Št., krmě. Ž. wit. 77. 18. Kdo prosí všelikého. Sv. ruk. 221. Proč prosíte ote mne odpočinutie? 14. stol. Mus. 1889. 451. Žádám vas, že budete ode mne (mým jménem) p. Arch. IX. 34. — zač (koho, kde, kdy, jak, čím). P. někoho za něco. Ž. wit. 39 7., Št. Kn. š. 45., Arn. 1278. Pros za nás nyní i v hodinu smrti naší. Mž. 4. P. za něco uctivě, Dvor., denně za něčí duši Boha, Kká., za něčí ruku, Šml., za děťátka, Výb. II. 26. (17., 21., 24.), někoho za svědomie, NB. Tč., za někoho před Bohem, Sv. Mař. v. 353., modlitbou Boha za koho, Sv. ruk. 296. (372.), Boha za své protivníky. Pass mus. 322. Když na modlitvách prosíme jeho zač. Št. Kn. š. 48. Prose za to. Alx. M. v. 30. (HP. 50), Hus I 311 , 379., Pasa. mus. 281, 357. — koho skrze koho. Hus II. 189. Skrze tu nevymluvenú radosť prosím tebe. 14. stol. — jak (pro koho, koho kde čeho od koho). P. koho pro Buoh. 1468. Mus. 1884. 471., NB. Tč. 206., Hr. ruk. 43., pro (boží) nebeské síly. Výb. II. 13. P. pro boží rány, pro umučenou hodinu, pro milé spasení. Us. Tkč. Prosí, jak aegypt- ská cikánka. Us Vhl. Snažně někoho p., Výb. II. 13., spravedlivě u Boha. Hus I. 308., s vierú, Sv. Mař. v. 373., Boha plnú žádostí, Št. Kn. š. 43., sprostně, z přiemého úmysla. Ib. 9. P-la nás sama od sebe i také ode všeho konventu svého, im Namen. Arch. VIII. 529. Co bude p. otcě mého ve jméno mé. Hus I. 310. A všech proseb sedmi z úst i z srdce p-li od milého otce; A u pa- teři krátkú řečí p-me všeho toho, což . . . Št. Kn. s. 46., 13.— nač: na veselé (zváti) Slez. Šd. P. na koho (žebrati). Us. Rjšk. Prosil ji na svůj chlebík (za ženu). Hdk. — kde. U Boha proste. Výb. II. 445. — co, čeho na kom. Na kom rady p.? Hr. rk. 113. Tohoť jáz na tobě proši. Ib. 373. Což na Boze prosí. Lg. kr. dod. v. 13. Prosil na něm, aby- . .; Pros na mně, což chceš; Na Bozie nic sem neprosil. Pass. mus. 371., 410., 414 — komu čeho od koho. Svým dětem od Boha prosie dóstojenstvie a zbo- žie. Hus II. 191. — se komu = dvořiti se Nic taký trhani, čo sa dievkam prosia. Slov. Orl. II. 51. Prosiť sa nebudem nikdy leda- komu. Obr. Ps. — koho jak kam. Milo- stivě ji k sobě prosí. Sv. ruk. 83. — kdy. Kdo mnoho dělí, bude brzo p. Sb. učit. — s inft. A vstúpiv v jednu lodí, jenž bieše Šimonova, prosie ho od země odvézti ma- ličko. Hus II. 277. — s kým koho. Bart. 96.