Proskočiti
Proskočiti, il, en, ení; proskakovati, proskákati, proskákávati, proskakovávati = skrz něco projíti, skočiti, durchspringen; vyskytovati se, entstehen, ausbrechen, her- vorsprossen, hervorstechen; vesele skákati, springen, hüpfen, hin u. her springen. Jg. — abs. Papír proskakuje. V. Nemoci proska- kují. Ros. Reč proskakovala. Kron. tur. Omylná pověsť proskočila. Plác. Hlas pro- skakuje. Us. — co. Proskočíce všechny ne- snáze. V. Jejich končiny proskakovali. Br. To ovoce břicho proskakuje (proráží). Krab. Potom dali jemu jiné lékařstvie, aby jeho proskočilo. Let. 167. — kde. Morní bolesti mezi lidmi proskakovaly. V. Nemoc v Praze proskakovala. Břez. 182. — odkud kam. Potom kníže pomocí bratra svého proskočil jest z kláštera do vojska. Let. 189. — kudy. Dal mu něco, hned to proskočilo skrze ně. Ros. Oboří se svým húfem na ty z Ústí a rozrazí je tak, že vešken houf jezdcóv skrze ně proskočí. Let. 31. — St. skl. — co čím. Slunce povětří svou jasností proskakuje. Krab. Věc suchá vlhkostí proskočí. Br. — s kým kam: s vojskem k městu. Koc. Můj koníčku vraný, chop se, proskoč se mnou přes ty kopce. Sš. Mor. p. 586. — v čem. I v tom zlé užíváni proskakuje. V. — sobě, se. Ten si proskočil. Ti se tam proskákali (vesele skákali.) Us.