Prosodie
Prosodie, e, f., z řec., zvukomíra, časo- míra, časoměří, přízvukomíra, přízvukoměří, die Lehre vom Silbenmasse, Prosodie. Rk. P. jest původně tolik co prízvuk, přeneseně i znaménko, jímž se prízvuk označuje, poz- ději rozuměla se slovem tím kvantita t. j. míra kratšího n. delšího trváni jednotlivých slabik ve vyslovování a přeneseně též nauka o pravidlech, dle nichž se verše měří. Vz více v S. N. P. jest nauka o verších a jich rozměrech. Sš., Mk.