Prosouditi
Prosouditi, suď, soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn, ění = soudem ztratiti, durch den Process verlieren, sachfällig werden : souzením-se ztratiti, verprocessiren, ver- hadern, verrechten. Jg. — abs. Podřekl se a proto prosoudil. Sych. — co: při, V., pů- hon, Boč., statek i česť. Sych. Ktoby se soudil koli o dědiny z nich jsa pohnán a správcům svým nedal úmluvy vedlé práva zemského a potom by dědiny prosoudil, že jemu správce povinen nenie těch dědin spra- vovati. Vl. zř. 17. Poručníci na místě sirotků let nedošlých souditi se mohou a vysoudí-li co, to k dobrému, pakli prosoudí, na škodu sirotkům se vztáhne. Kol. 16. Vysoudí-li město, užive a což prosoudí, město zaplať. Zř. F. I. D. 23. Jestliže bych to p-dil, že mi chce těch 10 hř. vrátiti. Půh. I. 344. Toho nemá vysúditi ani p. NB. Tč. - co komu. Sirotci let nemají a on nemóž jiní p. Půh. I. 205. — co kde. Což jest prosúdil u men- šího práva. Půh. I. 388. — čím: nestáním n. prosouzením. Zříz. Ferd. I. C. 25.