Prospěti
Prospěti, prosperari. Z. wit. 1. 3. — abs. Léci p-vají. Št. Kn. š. 11. — komu: jiným. Hus II. 49. — v čem. P-vaje i sám z vyučování jeho v naukách křesťanských. Šf. III. 173. P. v dobrotě, Št. Kn. š. 134., Chč., v dobrých žádostech, Hus. III. 79., v učení nad jiné, Pass. mus. 328., 384., v štěstí i zboží. Sv. ruk. 7. — čím. Máme myslí, slovem, skutkem p.; Nepřátelóm svým naučením i pokorným obcováním p. Hus II. 16., 360. — kde. Na zlém nepro- spěješ (nezískáš). Ezp. 523. Za Výb. polož: , Št. Kn. š. 98. — k čemu (komu). Co by prospívalo k životu věčnému. Mž. 18. (10., 77.). Tak prospěje sobě k věčné ve- čeři. Hus II. 258. (III. 161.). — jak. Ně- komu znamenitou měrou p. Vlč. Bóh v svých vždy v lepšie p-vá a ďábel vždy v svých v horšie pocházie. Hus. II. 179. — s kým. Aj toť, ješto s lékaři p. nemohl, božie po- moci potřeboval. Pass. 4.