Cesta
Cesta (cěd = choditi. Bž. 229.). Cf. Mkl. Etym. 29. — C. = místo, kudy se chodí n. jezdí. C. písečná, Sand-, soumarská, Saum-, domácí či sousedská, Vicinal-, zemitá, Erd-, z opruží, Faschinen-, vozná, Leit-, Fuhr-, vedlejší, Neben-, smyková, smykavka, Ries-, tažná, Zieh-, mazavá (kluzký smyk), Schmier-, vlečná, Schlepp-, oklikovatá, Krumm-, od- vozní, k vyvážení dříví, Holzabfuhr-, obecní, Gemeinde-, mezní, Gränz-, polní, Feld-, jí- zdecká, Reit-, soukromá, Privat-, Sl. les., dobrá jako zvon, Brt., c. dolinou, údolím, Thal-, Čsk., ke hřbitovu, Hell-, Dch., krytá (pruh země mezi kontrescarpou a přední předprsní), gedeckter W., NA. III. 145., pro jízdu a chůzi, Fahr- u. Gehweg, Zpr. arch., ubitá, široká. Bart. Cesty národů čin- ných, vz KP. I. 63. C. objevná, die Ent- deckungsreise. Mourek. C. do Říma = mléčná. Mor. Brt. D. 202. Nastupuje na cestu do Říma (= otěhotněla). Us. Cesty opravovati. Vz Sdl. Hr. I. 92., Cor. jur. L. XXVI. Cesty, silnice, stezky nikdá se nepromlčují. Cor. jur. F. XXXVII. C-u někomu zameziti, zkrátiti; podél, podlé cesty jíti; stavba, síť, okraj cest, právo na cestu. Sl. les. Co tam budeš dělati? Pojedeš jednu cestu tam a druhou zpět (domů = marně, zůstaň tedy raději doma). Us. Cesta ta má rovný směr. Us. Pdl. Je mi to z cesty (nezastavím se tam a p.). Us. Tomu se daří obchod, c. k němu se ani netrhne. Us. Kšť. Znám tu cestu, ale pouze po notě (jenom jsem o ní slyšel). Us. Bačk. Vyšívání na lomenou cestu. Mor. Na tych křižných cestách hrob mně vykopajte, do něho mia dajte; Jeli cestú i necestú, kadem lidi nechodijú; A já tobě v cesto vendo a dám tobě hoběnko; K Brnu je cestečka, od Brna chodníček, už se nena- vrátí švarný šohajíček; Cesto, cesto, cesto rozmilá, po tobě chodiť radosť byla; V nebi hvězdy vysoko sú, v světě cesty široko sú. Sš. P. 156., 181., 192., 247., 589., 601., 774. Mau som já frajerku pri ceste pri hradskej, ta nemala páru v stolici nongradskej. Koll. Zpěv. I. 71. Pobral mi mému člověku na svobodnej cestě dobytek. Půh. I. 187. Na- učiti někoho božím cestám; Aby cěst střiehli, cěsty opravovali. Št. Kn. š. 92., 126., 155. Kto ma tako světlá zraky, by mohl ty cěsty poznati? Alx. (Anth. 3. vyd. 33.). Maria, jsi všech bludných c. jistá. Výb. II. 25. Půjdu s tebou na kus cesty. Us. Cestou se dáti; Všemi c-mi, auf Weg und Steg; Tou cestou se ještě nechodilo; Cestou kráčeti; Jest to ještě na dalekých cestách, es hat noch seine guten Wege; Na dobrou c-u uhoditi; Na c-u se dáti, sich auf den Weg machen; C-u rovnati; Liška běhá jen křivými c-mi. Dch. Cestou spravedlnosti kráčeti. Lpř. Cestou jíti k črtu. Smil v. 397. Jeli cestú i necestú, až přijeli k tomu mostu. Sš. P. 156. A c-u ke mně jim ukaž. Mst. v. 228. Zlému v cestu vjíti. V. Poutník svou cestou šel; Ďábel podál z cesty vystoupil. Pass. mus. 355., 359. Ti tři c-y znáti pilno. Alx. Pro ne- přátely mé oprav před tobú cěstu mú. Ž. wit. 5. 9. Buoh přikázal mi, abych vedl vás v jeho cestách; Sblúditi s pravé cesty; Chodili sme dosti po nesnadných cestách a božie cesty neuměli sme. Št. Kn. š. 1., 24. Odešel na c-u všech lidí (umřel). Tkč. Drž se nové cesty a starého přítele. Hkš., Bž. Lépe jest z cesty se vrátiti, nežli špatnou cestou do konce jíti. Tč. Svobodnému vůle a jdoucímu c.; Cesta slávy na ledu stojí; Utíkajícímu jedna cesta a honícímu sto. Bž. C. mu nestačí (Vz Opilý). Sn. Za cesty (příznivé, za pohody, bei günstigem Wetter) ti jíti. Us. Pk. Za cesty sluší drev utrhnouti. C. M. 260. Je tam, až se cesta (bláto) na nohy nabírá. U Rychn. — R. 29. shora oprav Skoda v Škoda. O c. v starší době vz Zř. zem. Jir. U. 30., Q. 22., L. 44. — Světlo šíří se rovnou cestou, lépe; rovnou drahou, rovným směrem. Brs. 2. vyd. 91. — C. = chůze, jízda. C. za štěstím; Na cestách býti, auf Reisen sein; Vem si to pro jistotu s sebou na cestu, však to uneseš. Us. Dch. Já jsem prála, kdo ví, na kterou cestu to nebude dobré. Us. Vk. C. po moři. Us. Do- hlédací, dozorčí c, Inspektions-, Šp., rondová, Rondenweg, Čsk., přehlédací, Revisionsreise, c. o prázdninách, Ferialreise. Sl. les. Na cestu bez peněz nesnadno. Čr. C-u člověka mladého z. Alx. Vódce c-y byl jsi před ním. Ž. wit. 79. 10. Aby ostřiehali tebe na všech tvých cestách. Ž. kl. Vrátí-li se kdo z cesty polovičné, zle se mu bude dařiti. Kld. C. je nohoum příjemna, když srdce jde s nimi. Hnš. Pocestnému c. nestojí; Napřed se nebe ptej, potom se v cestu dej; Na cestu nepospíchej, dříve rozpočítej; Peněz a opatr- nosti na cestě nikdy nezbývá. Prov. Bž. Ve- selý na cestě tovariš za dobrý kočár stojí. Hkš. C. = prostředek atd. "Iofiev, ov yác fioi ďo- xtei fiV&oio teltvri] tTjáé y' bdm v.cavéeód-cu. Hom. II. IX. 625. C-y pospoje, Verkehrs- wege. Dch. S cesty (z míry) mluviti = po- mateně. U Opavy. Klš. U Kr. Hrad. Kšť. U Žamb. Msk. Mor. Sk. C-ou úřední, disci- plinarní. Šp. Cesty proti tomu rozličné vy- mýšleti. Bart. Nepřestali hledati a přemýšleti cest, kudy by mohli...; Příčiny i cesty k ně- čemu vymýšleti. Čr. Doplňování knihovny cestou knihkupeckou. Mus. 1880. 384. Že člověk jest hřešil a nenie, čím by odčinil, nemá jiné cesty, jedné aby trpěl. Hus I. 299. — Pozn. Někdy lze slovo cesta vynechati a užívá se ho tedy přebytkem: Převzíti něco cestou postoupení (= postoupením) atd. Vz Slov. I. 129. b. ř. sh. 4. a Brt. S. 3. vyd. 177. 2. — Cestička, jíž rozdělují se na hlavě vlasy. Us. Hrts. — C. = ližina, cestka, stezka u pily, der Lagerbaum. Šp. — C. = les u Louček. Pk.