1. Prostředník
1. Prostředník, a, m., smlouvce, prostře- dek (2.), vyjednavač, obránce, jednatel, tlu- mač, důvěrník, der Vermittler, Mittelsmann, Schiedsmann, Schiedsrichter, Unterhändler, Intervenient, Zuträger. Apoštolé tušili v Pánu míti p-ka k otci. Sš. J. 256. (Hý.). P-ka obrati, voliti; p. od stran obranný a volený; p. mezi kupujícím a prodávajícím, mezi Bohem a lidmi (spasitel). V. P-kem býti v něčem. Nz. Svatí jsou p-ci orodováním. Štr. — P. vyjadřuje se a) instrum. Osobní instrumental znamená činného p-ka činnosti. Věna ručí se rnkojměmi. Řekové Priama obeslali svými posly. — b) Předložkou skrze. Předložka skrze určuje p-ka či osobu, skrze niž něco se vyřizuje. Již se naplnilo, co nebeský stvo- řitel skrze své proroky světu slíbil. Ty řeči bratru Janovi skrze bratra Jakuba oznámil. — c) Předložkou po. Vz Po (II. 605. b.). Brt. S. §. 127., 236., 313.