Prostříti
Prostříti, stru, stři, stra (ouc), střel, střen, ení; prostírati = roztáhnouti na něco, jako ubrus na stůl, aufdecken, aufbreiten; pro- dloužiti, verlängern, fristen, erst Recken ; se = k nohám padnouti, zu Füssen fallen, sieh auf die Erde strecken. Jg. Strsl. pro + stréti, koř. ster. Cf. Prostor. Mkl. — co: ubrus, Us., žalobu (přednésti). Marek. Jan prostíral cestu k uvěření v Krista. Sš. L. 19. — co kam. Na stůl (vz Stůl), D., na podlahu, Hus., se na zem (na kolena padnouti). Háj. Ten má krásen učiniti ten dóm prostra na podlahu viery pokoru. Hus. Přes života se mu debře k nebesům most prostírá. Sš. Bs. 21. P-raly se ruce vaše k olupování cizího statku. Sš. I. 73. (Hý.) Odtud prostírá se výhlídka na celý tábor. Česk. vč. P. něco pod někoho. Jel. P. před hosta. Chystajte nám stoly, na ně prostírajte obruse hedvábné. Sš. Mor. p. 799. Pod tě prostřien bude mol a přikrytie tvé budú črvie. Hus. I. 84. — k čemu: k obědu. Us. — kdy. My o pole- dnách prostíráme, o druhé hodině. — o čem kde. O tom, co zde Jan vypravuje, u Matouše siřeji se prostíráme; O blahodarech se apo- štol místněji prostírá v listu prvém ke Ko- rinťanům. Sš. J. 294., I. 24. (Hý.). — pro koho: pro 12 osob. D. — co čím: půdu drahými čalouny. Kom. — co komu: ně- komu život = prodloužiti. Plk. P. někomu svůj plášť. Háj. P. dvanácti osobám (na stul). — co, se kde: na stole. D. Za Tisou pro- stírá se rovina. Ml. — se jak: v dél a šíř se p-rati. Nz.