Prosvítiti
Prosvítiti (zastr. prosvětiti), il, cen, ení; prosvítati, prosvítávati, prosvěcovati = na- skrze svítiti, erleuchten; vidomé učiniti, se- hend machen; oslaviti, feiern; svetlo uká- zati, durchleuchten; p. se, osvícenu býti, erleuchtet werden, durchleuchten. Jg. — abs. Prosvítá vlídná povaha víry Páně. Sš. J. 38. — co, koho. Duch sv. výroky jejich (apo-
štolů) prosvěcoval. Sš. J. 249.P. (illuminare)
všecky. ZN. P. rozum něčí, Št., něčí srdce.
BO. Ani hvězdný jasný plamen nemohl p.
tu noc hroznú. BO. A mnoho slepých pro-
svietila (zrak jim dala). Dal. 145.— (co)
v čem. Aby se jeho jmene svatosť prosvě-
tila v našich zemných bydlištích. Št. — čím.
St. skl. Okolek zemský jasným světlem se
prosvěcováše. BO. Nebť věrnosť soudce před
obličejem knížete i všeho lidu paprsky se
prosvítí. CJB. 287. — se. Den se již pro-
svítil. Troj., BO. — se kde komu. St. skl. U vodách prosvicije se tvář těch, ktož u vodu patřie. BO. — co k čemu. Aby ráčil břeh k přistání bezpečnému prosvietiti. Boč. exc. — odkud. Z jeho jednání prosvítá závisť. Šm.