Prosvítiti
Prosvítiti, illuminare. Ž. wit. 12. 4. — (se) kde (komu). Aby jeho jmene svatosť tak se prosvětila v našich zemných bydli- štích, jako se jest prosvětila oněm svatým kóróm nebeským. Št. Kn. š. 52. Krásno jest, v čem Bůh prosvítá. Dk. Aesth. 114. Téměř každé neprůzračné těleso v dosta- tečné tenké vrstvě prosvítá. ZČ. III. 3. — jak kudy. Mlhou slabé slunce prosvítalo. Vrch. — se. Vz Úplatek. — se kdy. Kda sě slunce prosvietí (vyjde). Alx.V. v. 1287. (HP. 31.).