Protiviti se
Protiviti se, il, ení; protivovati se, pro- tivívati se, sich widersetzen, widerstehen, entgegen sein, widerstreben. Jg. — se komu, se čemu. To se mi protiví. Us. To se pro- tiví dobrým mravům. Jel. Pyšným se pán Bůh protiví, pokorným dává svou milosť. Kom. P-vil se jim Elymas čaroděj ; Výklad ten se mluvě obyčejné biblické protiví. Sš. Sk. 149., 30. Pravidlům těmto p-vují, se jména mláďat. Bž. 71. P. se božie vóli.'Št. N. 92. P-ví se slovu. ZN. P. se moci. Chč. 445. Kdožby se koli právu p-vil, že má na něj nejvyšší purkrabí pražský svú mocí táhnouti. Zř. F. I. B. 11. — s inft. Protiví se člo- věku jeho poslouchati. Sych. Protivil se nám přes pole průjezdu popřáti. Sych. — se komu v čem. Jestliže by sě jim v tom kto p-vil. Arch. I. 140. V skutcích Kristu se p-vil. Hus. I. 404. — se proti čemu: proti řádu. Hus. I. 394. — se jak. Podlé příkazu Petrova mučeníci pevně se příka- zům pohanů p-vili. Sš. Sk. 62. P. se bludům až do krve. Žal. 69. Těm se až do smrti p-ví. Hus. I. 423. Z nevědomosti v nevěře jménu Páně se p-vil. Sš. L 2. Jemuž (Titovu obřezání) Pavel do poslední síly se p-vil. Sš. Sk. 178. (Hý.). — se komu čím: slo- vem, pýchou, řečí. Chč. 445., 305., 620. — se komu také = hleděti jej zkaziti. Ros. — P., protivovati = protivou býti, protiviti se, entgegen sein. — čemu. Což (že slovo ďábel v řečtině se klade bez členu jako nějaké jméno vlastní) sličně protivuje jménu, jež ... Sš. Sk. 154. (Hý.).