Protivný
Protivný; protiven, vna, o. P., strsl. protiv?n?, oppositus, příp. -?n?. Mkl. B. 146. P., naproti postavený, Gegen-, entgegenge- setzt. Představy, z nichž jedna něco tvrdí, což druhá upírá, slují protivné ku př.: pěkný, nepěkný. Marek. P. úsudkové, Marek, veli- činy (v počtech), Sedl., úhlové magnetu. Rostl. — čemu. Protivný sobě jsou smích a pláč, šept a křik. Kom. — jak: z konců p., diametralentgegengesetzt Hš. — P., ne- příjemný, odporný, widrig, widerwärtig, ge- hässig, unangenehm. P. zvyklosť. J. tr. P. vůně, slovo, Jel., věci. V. Pošetilec jest p. človek. Us. — komu. Ano v popředí staví myšlénku židům p-nou o utrpění spasitele. Sš. Sk. 41. (Hý.). Jest mi to protivné. D. Nad to nic mi není protivnějšího. Sych. Kluku bezbožná, lidem protivná. Us. Všk. Hřích Bohu protivný. Chč. 634. Žáku to bylo p-vno. Žk. 385. — komu proč: Bohu leností. Št. 223. — s infinit. Múdrá slova jsú bláznóm slyšeti p-ná. Výb. I. 898. — P., nepřátelský, zpurný, feindlich, widrig, wider- wärtig, widersetzlich. V. P. vítr; p. štěstí. D. P. strana, nepřítel. V. — komu. Buď protiven protivnému. Alx. 1098. Zákonu protivný. J. tr. — Troj., Tkad. — v čem. V něčem protiven sv. řeholi. Zák. sv. Ben. — k čemu komu. Vítr nám k našemu pla- vení p. Pref. — P., nestydatý, ostudný, un- verschämt, hässlich. Na mor. Zlínsku. Vz Dožera, Necuda, Nehaňba, Nestyda, Ohava, Omasta, Ostuda, Oštera, Ošusta, Otrapa, Pa- luda, Pluha, Smotlaeha, Spata. Brt.