Prouh, pruh
Prouh, pruh, u, m., prouha, y, f., proužek, žku, m., proužka, y, f., dlouhá modřina zůstalá po ráně, znamení zmodralé od prutu, jizva, modřina, pružina; na Mor.: lizna, máz, máza, der Striemen, die Strieme, Schramme. D., V. P. od pružiny jest. Kom. Po každé ráně krví podlitá p. zůstala. Sych. — P., jízva od rány zahojená, die Narbe, Schmarre. — P., čožkoliv úzkého a dlouhého na tele, šatstvu atd., der Streifen, Strich. Na štítě červené p-hy nositi. Dal. Mramor p-hami strakatý jest. Har. Vranný kůň s bílými p-hy. D. Krupobití jen prouhem šlo. Ros. Žulový prouh. Krč. 492. P. křídového útvaru v pásmu jurských útesů na východní straně Bezkyd ve Slovensku, v Uhřích a v Haliči. Krč. 806. Prúhy deště přecházejí. Regenstreifen, m. Us. Tč. — P., čárka, das Strichel (znamení přízvuku, minut atd.) — Proužka, v rostl., rýha silicí naplněná, vitta, der Striemen. Kk. 197. Proužky na plodu rostlin okolič- natých, mezi žebry v brázdkách ležící, totiž vnitřní rourky často hnědé olejkem prcha- vým naplněné. Čl. Kv. XXV. — Proužky = pruh země, který mezi spáry v stopě jelení strmí, Fädlein, n. Šp. — P. nebeský, pás, zona, der Himmelsstrich. V tom pruhu země slunce praží. Sych. — Kom.