Prozříti
Prozříti, prozřeti, zřím, zřel, en, ení; prozírati = počíti zříti, sehend werden; na- skrze zříti, durchschauen; prohleděti, sehen; prohlednouti, aufschauen; napřed viděti, vor- hersehen. Jg. P., pro + zříti, strsl. zbréti, koř. zbr; sr. lit. žëréti, žeriu (schimmern), žiuréti, žiuru (sehen). Mkl. aL. 28. — abs. Prozři! a já v túž hodinu zezřech naň. ZN. Prozřel slepec. Scip. Nebo prozři, že přijdu dni jeho. Ž. k. 36. 13. Slunce dnes ještě ne- prozřelo (pro oblaky). Us., Br. — co: zeď, Tkad., věci i neprohleditelné. V. — odkud. Bůh s nebe prozřel. Ps. ms. Prozírá jako lesklý oblásek ze dna studánky. Kos. 01. I. 272. — kudy. Skrze okénce p. BO. — nač (hleděti). D. — kudy kam. Mezi těmito dvěma archy můžeš do údolí pro- zírati. Šm. — k čemu. Prozírati k věcem, které po smrti přijdou. Že mimo onen smysl hlavitě prozírá písmo k vyššímu smyslu o potomstvu duchovním. Sš. I. 55. Prozírá apoštol jenom ku povinnostem lidí se týka- jícím. Sš. I. 130. — co čím. Pán je (ovce svoje) dokonale vševědoucností svou prozírá. Sš. J. 174. (Hý.).