ProzvatiP
rozva
ti,
prozývati, benennen. —
(koho) čím. Nad to Bůh Mojžíše přítelem prozval. Sš. I. 102. Oddíl těchto Krivičů prozván byl místním jménem Poločané. Šf. II. 58. —
od čeho. Krajina ta od města Abily prozvaná. Sš. L. 49. —
jak proč. A takto (Sebastou) město Samaria
v česť Augusta či Sebasta od Heroda prozváno byvši. Sš. Sk. 95. (Hý.).