Prsť
Prsť, i, f. místo prch-ť (prch-ám), ch před tb v s. Cf. I. 519. b. P., srsl. pr?st?, souvisí se slovem ?r?ch?; koř. prs, příp. -t?. Mkl. B. 166., 168. Cf. Gb. Hl. 111. P., ornice, jest na povrchu kůry zemské sypká smíšenina rozličných částic hornin zvětráním rozdro- bených a se zbytky rostlin a zvířat promí- chaných ; p. hlinitá, písčitá, vapnitá. Bř. Vz Hornina, Ornice, S. N., Schd. II. 77., 137., 224., 285., KP. III. 214. Die Damm-, Gewächs-, Garten-, Stauberde, die mulmige Erde, der Mulm, Humus. P. rostlinná, Rostl., černá. Us. S prstí zmásti, smísiti, srovnati = zkaziti, z kořen vyvrátiti; Město s prstí smáti, V., Kom., srovnal. Plac. Ať jsem prsť a popel! BO. — P., země, die Erde. Od prsti byl zvýší skůro mne. Pref. Čisté studnice filistynské prstí zasypány byly. Kom.