Prst
Prst Cf. Mkl. Etym. 243., Mkl. aL. 262., Ž. wit. 143. 1., Milíček. P. ruční. Št. Kn. š. 120. Kloub prstu u nohy, Zehengelenk, nehet, snět, -gangräne, vřed, -geschwür, vykloubení, -exarticulation, vymknutí, -lu- xation, obrovský vzrůst, -riesenwuchs. Ktt. exc. Matka s děckem hrajíc a jemu prstíčky přebírajíc, jmenuje je: malíček, milíček, prostředníček, oblizmiska, všiváček Zlinsky. Brt. Dva háky jinak prsty (při přísaze). Výb. I. 986. Krátké a tenké prsty značí rozumného. Vz Výb. I. 959. Chyť se duše mého prstu, přivedu tě k pánu Kristu. Sš. P. 26. Při nucených návštěvách jde všecko přes prsty (nudně). Mor. Hrb. Neudělal, ani co by prstem hnul. Ani prstem nehnul. Us. Hnsk. Kdo chce mět p. celý, nech ho ne- strká mezi manžely. Us. Brt. Jakož ti činie, ješte se jim dadie ujieti za prst, ani pak za vši ruku. Št. Kn. š. 135. Kdo má prst cely, něstrkaj ho mezi manžely. VSlez. I. 229. Má to v prstech, jako slepý housle. Hkš. Kdo prsty do sklenice strká, volá bídu. Us. Starého řezníka prst krmného vola pře- váží. Bž. exc. — Hádanka. Na dvou rato- lestech deset větviček drží jeden peň (ruce, prsty, tělo). Brt. Dt. 156.