Pršeti
Pršeti. O pův. slova cf. Gb. II. ml. I. 33., 64., 78. Znamení, z nichž lze souditi, že bude p. Vz Duf. 243. nn. — komu (kam). Šak nám žito neprší (z klasů nevypadává, není nám na náhlo). Phľd. 1894. 375. Prší mu do nosu (má nos vyzdvižený). Us. Nár. list. 1894. č. 219. odp. feuill. — před kým jak. Ptáci před orlem ruozno prší (prchají). XV. stol. Vlč. Lit. 268. — odkud. Zamračil se, jakoby mu s čela p. mělo. Šml. VII. 80. — čím kam. Nerač p. krupobitím na tvé země. Vck. Val. I. 152.