Průduch
Průduch, (zastr. produch), u, průdušek, šku, m. (zastr. producha), průdušina, y, f. = průchod, kudy vítr může, das Luft-, Wind-, Keller-, Athem-, Schweissloch usw. V. P., stsl. pro-duch + ?, koř. duch (sr. duch?= spiritus, v?zduch? = aër). Mkl. B. 19. P., prázdné místo ve zdi k volnému procházení vzduchu. S. N. P-chové otevřeli sú se; Břicho mé jest jako mest bez produchu, jenž nové láhvice rozlupuje (disrumpit). BO. Pokrm skrze p-chy přijímá. Vod. P. větrní, sklepní (dymník). D. P. v kůži. Aqu. Průduchové nebeští otevříni jsou (s oblaků velicí pří- valové padají). Br., V. P-chy tělesné (die Leibesöffimng) jsou zacpané. Sych. Oči, uši a všecky zevnitřní p-chy. Kom. Jest v pekle nesmírná horkosť, neb p-chu nemá. V. P. krevní, hnisový (objevení se krve, hnisu v oku), das Blut-, Eiterauge. Ja. — P., pára, die Ausdünstung. V takovém žaludku bývá mnoho větrů a p-chů. Krab. — Nemá vol- ného p-chu = nedaří se mu po vůli. Ros.