2. -cí
2. -cí, přípona jmen přídavných odvozených a) od časoslov označuje účel, nač věc ome- zena jest, k čemu určena, ustanovena jest, spůsobnosť k něčemu, pouhý nástroj; kme- nová dlouhá samohláska, je-li časoslovo dvou- slabičné, z pravidla se krátí: a) u časoslov v ati, -áti (vz A): psáti — psací, hráti — hrací, práti — prací, zváti - zvací; b) u časoslov v -iti, -íti. Dlouhé í (v -íti) krátí se v i, vzniklo-li z něho, aneb v e (ě), pakli z něho povstalo: šíti — šicí (jehla, stroj), bíti (kmen bi) — bicí (hodiny), píti — picí (nádoba), křtíti — křticí (voda), tříti — třecí, síti — secí, plíti — plecí, mlíti — mlecí, zříti — zřecí, žíti (žati) — žací (stroj); c) u časoslov v -eti, -ěti, vz doleji. — Pakli jest časoslovo víceslabičné (než dvouslabičné), dlouhá kme- nová samohláska pravidlem se krátí, ale ne vzdy; hlavně dvojhláska ou skrácení vzdo ruje: krájeti — krajecí — krájecí, srovna- vací — srovnávací, vykladači — vykládací, přijimací, sbírati — sběrací, podací, zdvi- hací, bourací, houpací, koupací; chodící (kolo), modlící (kniha); hazecí (házeti), stříleti — střelecí (Ch.). Vz á, í, ou (se krátí). — Pozn. 1. Chodící = ten, kdo chodí; modlící se = ten, kdo se modlí; honící pes = ten, který k honbě slouží, i když nehoní, Jagdhund, ale honící pes = ten, který právě honí, ein jagender, der jagende Hund. — Pozn. 2. Jicí hodiny naproti bicím hodinám, Us. u Pří- brami. Prk — b) Od jmen, přisvojuje něco ma- jetníku určitému i neurčitému : hrabě — hra- bšcí, kníže — knížecí, hříbě — hříběcí. Ch.