Průtrž
Průtrž, e, f., protržení. Příp. -j?. Mkl. B. 76. Der Schwall, die Strömung, der Durch- bruch. P. oblaků, mračen, der Wolkenbruch. P. vod dolních, der Wasserdurchbruch. Bc. Řeku mají cíditi, aby voda p. měla k vol- nému toku. Ms. V těch prótržích konopie a lnu močit se zbraňuje, na to jsú močidla. Ms. (Č.). P. hráze. — P., protržení bránice okolo lůna, tak že střeva za kůži vybíhají, der Bruch. V. P. lůna, v lůně, der Darm-, Hoden ; V., dětinská (klínek). V. P. v pupku, Nabel-, D.; v klapce, Schamlefzen-; p. řeři- chová, wahrer Bauchbruch ; masitá nároků, Fleisch-, prsní, Brust-, průdušní cevy, Luft- röhrenbruch. Kdo p-že řeže a kamení. V. Otok naběhne a splaskne, ne tak p. a kýla, Bauch- u. Gemächtbruch, hernia et ramex. Kom. J. 307., Jg., Ja. P., kýla, úpast, vý- hřez, vyhřezení, vyklopení, výklop, přepa- dání ; vycházení materníku, pošvy, vatně, pastelům, konečníku. Šp. Kdo průtrž má: průtržník, úpastník, kýlavec. — P. u včel: úplavice. Šp. — P., přetržení, die Unter- brechung. Že učiněný pokoj beze všeliké průtrže pevně a stále držeti se zakazuje. Lesl. leg. 114.