Průvodný
Průvodný, důvodný, co prokázáno býti může, erweislich. Což však průvodně není. Br. Za, p-né, anobrž za jisté pokládati se může. Šf. III. 96. Čtení p-dnější; Ale čtení to není p-no; Nauka již ve starém zákoně p-dná; P-dna odtud svoboda vůle s jedné a ncnutivosť milosti s druhé strany. Sš. Sk. 12., 292., Mt. 69., I. 71. (Hý.) Vnitřek krajin (slovanských) nebyl navštěvování jejich prost, ačkoli není průvodné, žeby již tehdáž slovan. země pod ně se byly dostaly. Šf. II. 71. — z čeho. To z těch slov průvodné jest. Br. To p. jest z proroků. Br. Aorist značí věc ze zkušenosti p-nou; Ze samých slov p-dno, že . . .; Z čehož p-dno býti praví, že spis náš povstal teprve v polovici století dru- hého ; Jak ze skutkův apoštolských a z listů Pavla z Říma daných p-dno jest. Sš. I. 104., J. 278., Oa. 205., L. 2. (Hý.). — proč. Což ostatne o jeho v Gallii působení se praví, pro nedostatek svědků nep-no jest. Sš. Sk. 232. — v čem. V čemž p-no, že . . . Sš. I. 69. — jak. Leč ani podlé textu latinského není p-no, že by . . Sš. J. 43. (Hý.). — proti komu. I odtud průvodné proti židům nynějším. Br. — P., průvodní. Mand. P. spis, die Beweisschrift, J. tr., hvězda. Dch. Proti tomu ani shoda ta, že . . . nemá moci prů- vodné, hat keine Beweiskraft. Pal. Rdh. II. 144.