Prvenec, prvěnec
Prvenec, prvěnec, nce, m., prvorozenec, prvorozený, prvorodec, primogenitus, der Erstgeborene. J. tr., Sš., Výb. I. 4. P., strsl. ?r?v?n???, příp. -???. Mkl. B. 307., 127. V MV. nepravá glossa. Pa. Prvorodcem či p-ncem mezi mnohými bratry sluje Kristus. Sš. I. 94. Měla syny: Hus prvencě, Hus pri- mogenitura. Bibl. Gen. 22. 21. Tak prvěnce vypláciechu ti, jenž beránka nejmiechu (dvém holúbátek). St. skl. III. 11. Když která po- rodieše syna, prvěnce prvého ... St. skl. III. 17. Pak u Rozk. a Velešína: primoge- nitus — prvěnec (Sbírka slovníků 89., 146.). S tím se shoduje strslovanské, srbské i staro- ruské ?r?věn???, které se vyskytá již v ho- miliáři Clozově, supraslském atd. I v strsl. leg. o sv. Václavu dí se o knížeti Vratislavovi a kněžně Drahomiře: Rodista že syna pr- venca. (Jir. v Mus. 1878. 146.). P-ci dědinu dáti pravda. CJB. 136. — P., prvník, ná- čelník, der Erste, Primas. Že Petr p-ncem a hlavou církve býti nepřestane. Sš. L. 201. (Hý.). Oni sú p-ci achajští. ZN. Jest p. Asie v Jesu Kristovi. ZN.