První
První, komp. prvnější, superl. nejprvnější, nejprvní. Vz Prvý. — P., prvý, ?r?v? m. ?r?m?, cf. pirmas, řec. nyófio?, skr. parama, goth. fruma, lat. primus; všecky tyto tvary jsou superlativy praeposice, lat. pro, řec. ??, slov. pro. Schl., Fk. 129. P., strsl. ?r?v?n?, příp. -?n?. Mkl. B. 155. V Krkonš. perní; v starých památkách čteme i prní. Šf. Poč. 25. — P. vzhledem k času a prostoru, der erste. P. den téhodne, měsíce, roku. Kom. P. čtvrť měsíce. V. Od prvního-li či od dru- hého muže má to věno ? Půh. II. 225. Zkažte jí tam tu novinu, o jejím prvnějším pánu. Sš. Mor. p. 108. P. květ, ovoce, rodiče, usnutí, důl (začátek nového couku). V., D. P. vy- hrání z kapsy vyhání. Prov. P. mléko, při- jímání, třída, úpis na statku na prvním místě. Šm. — P., vzhledem k hodnosti, přednosti. P. místo obdržeti. V. Dal mu p. místo. Jel. Jeden z vašich prvních mužův. Us. Nade všecky krále prvnější. St. let. První mezi námi důstojností. Us. P. housle, erste Violine, die Klarfiedel. Dch. — P., předešlý, drevní, přední, der vorige, vorherige. Přijíti ku prv- nějším smyslům; od prvnějšiho zdání se uchýliti. Navrať mi zase první sílu mou. Ben. V. Svědomie strany p.; Na prvnější žalobu bude rozeznáno vedlé práva. NB. Tč.