Cibule
Cibule, e, f. (z lat. cepa, cepula), bobule, bobulka, puk; cibulka, cibulečka, cibulička. Der Zwiebel. C. obecní, Čern., kožnatá, Jg., lesní či planá, Reš., mořská (Meerz.), řecká (planá tykvice), psi (Hundslauch), Jg., špa- nělská, květná (Blumenz.), česneková, lilia bílého, tulipánová, harlemská, zimní či věčná. Kh. C. se skládá z čtyř částí: z podcibulí (štítu), vlaseníčka, z šupin a pupenu. Rostl. Pleteň, pletníček, svazek cibule. Šp. Omáčka z cibule, D., cibulková. Já o slivách, on o cibuli (o něčem jiném). Prov. Odnášejí ci- buli a s česnekem se navracejí (z pouti = bez užitku, bez polepšení). Vz Neštěstí. Lb., Kom. Vezl na trh cibuli, zase přinesl ošlejch. (Vz Stejnosť. Jaký odešel, taký se vrátil. Prodělání.) Č. Z cibule plakati = nuceně. L.