Prvotina
Prvotina, y, f., prvotiny, pl., prvotinka, prvotinky= počátek, der Anfang. V. P-ny života. V. Kdo ji býti praví jako nějakou p-nou života panen. Sš. Sk. 118. Od p-tin světa. — Prvotiny, počátek úrod, prvotní plody, plodiny nejprve uzralé a zvířata nej- prve vylíhlá a zrozená, ježto se Bohu obě- tovala, později na místě jiných poplatků zvl. k vydržování duchovenstva odváděla, pri- mitiae, Erstlinge, m. Příp. -?n?. Mkl. B. 139. P-ny a desátky kněžím se obětují. Kom. J. 639. Tenkráte p-ny duchovní Bohu obě- továny; Obětoval se snop ječný co prvotina žňová ve chrámě; Byly to p-ny na roli po- svátné vyniklé; Na druhý den* velikonoční obětovaly se p. žní. Sš. I. 91., Sk. 17., 31., Mt. 171. Odtuď též 1. věc nejvzácnější, 2. část něčeho, která celek zastoupá. Sš. Oa. 41. (Hý.). — P. k naučení-se jazyku, die An- fangsgründe. Nauč. něm. — P-ny kněžské, primice (z lat.).