Prý
Prý, v obec. mluvě prej. Sloveso praví vkládané do kontextu vět jiných skleslo v po- vědomosti syntaktické na význam příslovečný (sr. něm. hör' — ich), proměnilo se pak (vy- sutím v) v praj (na poč. 16. stol.) a přehla- sováním v prej a k tomuto prej udělali spi- sovatelé tvar spisovný prý svedeni jsouce analogií ovšem chybnou, že proti obecnému praj ? prej musí býti forma spisovná prý, jako na př. proti ob. pajcha a pejcha bylo a jest správné spisovné pýcha. Tvary praj a prej jsou tvary skutečné, tvar prý jest tvar uměle přidělaný a žijící jenom v jazyce knižném. Gb. v Listech filolog. 1877. 291., 296.; Gb. Hl. 75., 112., 127. Dle Bž. 46. lze prý též vyložiti vysutím j (m. prají) od prám (práš), prá dosud užívaného ve mluvě obecné. P. zastupuje slova cizích jazyků, pokud se jimi odvoláváš k úsudku, k mí- nění, propovědění druhých: es soll, man schreibt, angeblich, Mk., man sagt, inquiunt, dicitur, a uvádí se jím často nepřímá řeč m.: že . . . On prý o tom neví. Ros. Turci prý byli bili. D. Velmi prý prší. Us. Pravil, že soused to udělal = soused prý to udělal. Us. Že prý je to korytečko na prodej ; Dycky praj se Bačaláci divili, pročby jejich ženy zuby tratily. Sš. Mor. p. 612.