Přáti
Přáti. Mkl. Etym. 239., 263., Šf. III. 511. Příl. m. přál na Zlínsku Brt. V 8. ř. článku oprav vergönen v: vergönnen. O časování cf. List. filol. 1884. 108. — komu. P. po- kroku. Dch. Že mi ty přaješ; Kdyby mi pán Bůh příl. Sš. P. 410., 451. Já tobě přeji. Pass. 287. Těm sv. Prokop nepřejieše. Hr. rk. 85. b. P. svému choti. Kat. 132. Každý sobě, druhému nic nepřeje. Výb. II. 1205. Komu Bůh přeje, tomu ve snách padne; komu nepřeje, tomu s lžíce spadne. Us. Tč. Přej si (= ukroj, ukrojte si u nás chleba). Us. v Domažl. Jrsk. — jak. Bože na vý- sosti, přaj mně do radosti. Mor. ps 89. A já ti na Bohu od srdce přeji. Ehr. By zdráv byl a dobře se měl, přálť bych věrně rád. Žer. 1591. Přejeme jí (mluvě zdejší) bytu vedle mluvy spisovné. Mour., Kos.— komu čeho: hojného zdaru, štěstí, Us., dostatečné zvůle. KB. IV. Vodice jim ne- přejiechu. Výb. II. 11. Rač nám toho přieti. Pass. mus. 409. Lepším lidem máme přieti viece dobrého. Št. Kn. š. 42. Jakož srdcem máte hospodě dobrého přieti. Ib. 115. — co komu. Ani mi to lidé nepřejou, že chodím za tebou. Pís. Dch. Přáti někomu život; Unaveným údům chvíli přál chlad haluzí a mechu. Vrch. Co si přejete! Us. Dch. Co (zlého) kdo komu přeje, brzy na sobě shledá. Us. Kšť. Všecko dobré přaju vám. Kol. ván. 118. Kde že je ten šuhaj, čo mi dobre praje. Koll. Zp. I. 137. — si koho zač: za zetě. Sá. — komu proč. Závistí jste j'mu nepřieli. Hr. rk. 149.