Přebyti
Přebyti. — abs. Přebývající, überschüs- sig. Dch. Lépej' druhdy tak p., rozumějíc, že nerozumie, nežli tázati s leckýms. Št. Kn. š. 1. Bylo jí zle, ale přebyla (vytrvala). Mor. Brt. Dt. 169. Nevěděla, kde j' ( = jest) přebyl. Hr rk. 85. — koho, co. Juž se dlouho nepřebudu. Us. u Jičína. Ltk. Pře- byvši 15 let. Pal. (Rgl.). Přebyla-liby muže svého. Vš. 229. Nikdo světa nepřebude. Sv. ruk. Prebývať školu = choditi za školu. Laš. Brt. D. 255. — kde (jak). A slovo přebývá mezi námi. Mž. 7. Nemnoho na světě přebyv. Kar. 111. A tak v něm (v Bohu) milostí přebývati; Ktož nepřebývá v Kristovi; V nichž (ve věčných příbytcích) na věky světí budú přebývati. Hus III. 121., 172., III. 306. Věrně v stavu manžel- ském p. GR. Ktož v lásce přebývá, v Boze přebývá. Hus III. 72. — s kým. S Bohem v srdci svém p. Kom. Bychom s ním věčně přebývali. Výb. II. 36., 18. S horami se nepřebudeš. Alx. V. v. 1873. (HP. 45.). — se čím. Vím, že se nepřebudu světem. Sv. ruk. 300. lakový se svou řečí vždy pře- bude. U Rychn. Črk.