Přečiniti
Přečiniti, il, ěn, ění; přečinívati=-příliš mnoho učiniti, zuviel thun; něco zapovědé- ného učiniti, proviniti, prohřešiti, übertreten, verbrechen. Jg. —- co komu. On mu něco přečinil. Ros. Prosil, by mu to odpustili, co jim přečinil. olf. — kde: na gruntech. Zříz. Ferd. Přečinil-liby který měštěnín na gruntech zemských tím skutkem, kterýž by' k roz- važování a souzení soudcům zemským spra- vedlivě náležel. Vác. XX. — proti komu. Proti kterémuž kdo přečinil. V. Proti šlechet- nosti p. V. Kteří proti tobě něco přečinili. Pešín. —se čím proti komu: řečí, skutkem, Vš., slovy. J. tr.