1. Před
1. Před, u, m., předek, strsl. ?red? = pré + d?. Mkl. B 205. Der Vordertheil. K (ku) předu tisknouti, strkati, jíti, se nachýliti, páditi. D., Sych. Ku p-du! vorwärts! Čsk. Ku p-du udeřiti; do p-du něco staviti, klásti; dále ku p-du se dostati; věc jde dobře ku p-du; ku p-du hnáti; věc ku p-du vésti, fördern. Dch. Předem i zadem. Us. — Na- před = na předku, na předek, vorn, vorher, vor. Napřed seděti, n. řečený, D., někomu n. dáti (ve hře), D., n. hotoviti, V., běžeti, jísti. D. — Od předu, von vorn. Jdu od předu. D. — Po předu, von vorn, vorne her. Boj po předu i po zadu. Br. — S předu, von vorn, vorn, vorwärts. V. S p. něco popadnouti, se postaviti (v čele), D., hradbu přeskočiti. Rkk. S p. začíti. V. S p. i s zadu. Háj., BO. Dobře s p. i s zadu oči míti. Prov., Jg. Dům s p-du. Dch. S p-du, von vorn- herein. Pal. — V před = napřed, vorwärts. Po tvém slově pojdem buď v před buď v zad u vše pótky luté. Rkk. — V předu = na- před, vorn. Obětovati bohům za vítězství v předu atd. Rkk.