Předčiti
Předčiti. — abs. Když jen úmysl zlý nepředčí. Št. Kn. š. 142. Aby nepředčili ani o nespravedlivé pře se zasazovali; Aby se nesvářili, ani předčili, ale pokorni byli Výb. II. 1433., 1435. — čím. Městské ko- rouhve počtem a silou předčily. Pal — komu. Mysle, že všemu předčí. Čch. Dg. (Kv. 1884. 610.). Evangelia předčí písmům. Sš. Mt. 11. — nad co. Tyto písemní pra- meny nad onyno předčí. Šf. Strž. I. 20. — nad co, kde jak. Ježto ve všem nad tě přepovýšeně předčí. Výb. I. 289. — před kým. Št. Ku. š. 123. 35. — jak. S výši hlavy všecko předčil. Vrch.