Předkovati
Předkovati, předek, přednost míti, prv- ním býti, panovati, den Vorgang, Vorzug haben, der erste sein, herrschen. Hý. — abs. První výklad očividně p-je. Sš. J. 191. — co, koho = předčiti, es Jemanden zuvorthun.Šm. — čím. Vzkříšení Páně časem i důstojen- stvím předkuje. Sš. I. 57. — komu. Kdo zde jiným předkoval, tam (na onom světě) posledkovati bude a naopak. Sš. Mt. 270. Vlastnímu domu p. neumí. Jenž církvi boží předkují. Sš. L. 159., 125. Jistým říšem jistí andělé předkují; Duše ty, jimž p ješ jako pastýř, tobě dány jsou ode Krista. Sš. J. 83., 108. — kde, v čem. Nemůžeš-li v čem p., není nejhorší i zadkovati. Us. u Rychn. Nemůžeš-li v čem p., není nejhorší i dru- hovati. Č. M. 283. Jenž (Pavel) předkuje ve způsobu nedůkazovém. Sš. I. 17. V cele té části vidíme Petra p.; V té straně p val Jan. Sš. J. 303., 295. — nad kým. Židy rozumí evangelista obzvláště ty nepřátely Páně, kteří nad židy předkovali. Sš. J. 120. — kde jak. V tom Jan p. měl a sice ne- toliko vnějším způsobem, nýbrž i vnitrným posvěcením. Sš. L. 11. — komu jak dlouho. Až do stáří svého p. bude církvi. Sš. J. 308. (Hý.).