Předminulý čas
Předminulý čas. Za novější doby ne- rádo předminulým časem se obchodí, dílem úmyslně, dílem bez úmyslu. Kdo však dobré staré knihy — zvláště biblí — po- zorně čítá, zajisté shledá, že náležité uží- vání předminulého času nejen vážnosti, ný- brž i jadrnosti a zřetelnosti mluvě dodává. Za našich dob ukázal jmenovitě Palacký, jak časová tato forma slohu i k ozdobě slouží. Pravda ovšem, že v největším počtu případů minulý čas sloves jednodobých a končících dostatečnou náhradou předmi- nulého času jest, ano že bychom se bez něho, jak zkušenost' ukazuje, zcela obejíti mohli. Avšak není dobře pohrdati formou, která nejen života schopna, nýbrž posud úplně živa jest. Kdybychom formy za- mítati měli proto, poněvadž nevyhnutelně potřebny nejsou, tu by ani tvary opěto- vací všecky obstáti nemohly. Že však předminulý čas není formou v skutku tak zbytečnou, jak by se zdálo, vidno i na těchto příkladech: „Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj rozkoše od počátku: v němž po- stavil člověka, jehož byl učinil." I. Mojž. 2. 8. (Jest na bíledni, že pouhé štípil se nevyrovná formě byl štípil.). „Tedy přišel opět do Káně galilejské, kdežto byl z vody víno učinil." Jan 4. 46. (Kdyby zde nebylo času předm., zajisté by se jen z předcháze- jícího vypravováni vyrozuměti mohlo, že čin proměnění vody již ukončen byl.) — I. Předminulý čas (plusquamperfectum) vy- týká děj, jenž jiný děj minulý předchází. Předminulý čas rodu činného povstává při- stoupením formy byl, a, o k tvaru času minulého činného. Příklady : A protož, když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. Jan 2. 22. I přišel k městu samařskému, kteréž slove Sichar vedlé popluží, kteréž byl dal Jakob Josefovi, synu svému. Jan 4. o. V češtině není toliko předmin. času sloves skonalých, nýbrž i sloves neskonalých. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl uči- nil: a odpočinul dne sedmého ode všeho díla, kteréž byl dělal. I. Mojž. 2. 2. Nebo nebyl dštil Hospodin Bůh na zemi, a člo- věka nebylo, kterýž by vzdělal zemi. I. Mojž. 2. 5. A aj hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je. Mat. 2. 9.— Ve větách časových zřídka nacházíme před- min. čas. A když byli zaslechli hlas Ho- spodina Boha procházejícího se v ráji, při větérku po poledni, skryl se Adam i jeho žena. I. Mojž. 3. 8. Pravidelně užívá se v těchto větách minulého času sloves sko- nalých, kteRý (jako v řečtině aorist) i jinak přečasto předmin. čas zastupuje: Pustil tedy Hospodin Bůh sen na Adama: a když usnul, vyňal jedno z jeho žeber. I. Mojž. 2. 21. A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. Mat. 13. 2G. A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb. Luk. 5. 6.. — Děj předminulý vyjadřuje Cech rád svým minulým časem vícedobým, čemuž na- svědčuje lid sám, který min. času vícedobého užívá, kdykoli říci chce, že něco bývalo (někdy, dávno), čehož již není, druhdy i žertem dodávaje: ale jest tomu již dávno. A tak i v biblí čteme často čas minulý sloves vícedobých, kde v latinském pře- kladu nacházíme plusquamperfectum, k vy- jádření toho, co se dávno dálo neb aspoň ode dávna, nechť se pak před delším neb kratším časem díti přestalo. I poznali ho, že on jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří krásných chrámových. Sk. ap. 3.10. Zvolav tedy zástup počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. Mark. 15. 8. — II. Předminulý čas trpného rodu tvoří se z byl jsem a z příčestí skonalého slovesa trpného: byl jsem přičten. Příklady: Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni pro strach židovský, přišel Ježíš atd. Jan 20. 19. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně jest nade mnou. Luk. 4.17.— 18. A po- vstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů vstrčili. Luk. 4. 29. Který (Barabbáš) byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. Luk. 23. 19. I koupiv plátna a sňav ho, obvinul v plátno a po- ložil do hrobu, kterýž byl vytesán. Mark. 15. 46. — Že příčestí trpné ve spojení s býval jsem (dle Tomíčka) také předminulý čas za- stupovati často může, jde již z toho, co jsme o činné formě shora pověděli. — Kz. v Učitelské besedě. III. roč. str. 54. Vz Čas (předminulý I. 160. a,, b.). Že bratří hojněji než jiní spisovatelé plusquamperfecta užívali, toho asi příčina často byla, že do- slova z latiny překládali. My nyní tohoto času obyčejně jen tam užíváme, kde by předminulosť děje nutně vytknouti bylo ku př.: Tedy přišel opět do Kaně galilejské, kdežto byl z vody víno učinil (už dříve kdysi).