Předmluva
Předmluva, y, f., předmluvka, před- mluvička, (Bern.). P., proslov, proslovo, úvod, předsloví (Šm.), mluvení před hlavní věcí, aby jí lépe rozumíno bylo. P., prae- fatio, připomenutí, jež spisovatel před svůj spis klade, dotýkaje se v něm buď původu aneb účelu svého spisu a jiných okolností, které se ku zvláštnímu snad stanovisku spisovatelovu, k poměrům jeho ku kritice atd. vztahují. Vz S. N. P-vy, jak již ne- jeden spisovatel pověděl, se píší, aby se pomluva nadešla. Sš. Mt. Předml. O čem viz v p-vě na proroky. Br. P. na práva měst- ská. Brikcí, na herbář, Bf., na sbírku zá- konův. J. tr. K oběma předešlým synoptickým evangeliím jsme p-vy předeslali a v nich, co potřebno se vidělo, vynesli. Sš. L. Předml. P-vou tou udává zvláště příčinu, proč tako- vého sepsání se podjímá. Sš. L. 5. P-vn na- před položiti, 1)., udělati. V. P-vou opatřiti.