Přednosť
Přednosť, i, f., přednůstka, y, f.= přední místo, předek, der Vorzug, Vorrang. P., rela- tivní vlastnosť osoby n. věci, jíž vyniká před jinými a pro kterou se jí také vůbec při- kládá vyšší cena a platnosť. Vz S. N. P. míti. V. P. někomu před někým dáti (v Chč. také: něco napřed pokládati, předpokládati, posta- viti). P. míti v něčem. J. tr. P-stí obdařený. Dch., D., Ml., J. tr. P. míti před někým. Us. P. držeti, Br., v p-sti býti. Jg. O p. s někým horliti. Ráj. P. při něčem míti. Har. Aniž u něho má p. urozený před nuzným. Br. O p. se s někým hádati. D. Napřed Pavel p-sti židů před pohany vynáší; p. skutečná, domýšlená. Sš. I. 41., 39. P. naprostá, po- tažná. Sš. L. 176. A již jsme pravili, že výklad ten vede p.; Že snad právě na apo- štola Jana spadla ta p. Sš. J. 126., 306. Po výtce a přednosti, ax' i^o/i]v. Sš. Mt. 107. P-sti komu postoupiti. Sych. P. obdržeti. D. P. šlechtictví, ve hře. D. Po p-sti = před- kem, zvláště, vorzugsweise. Šm., Bs. Čeho jest po p-sti potřebí k pravé lítosti? Hý. — P. v pořadí časovém. P. knihovní (bücher- liche Priorität) jest poradí, v kterém pohle- dávkám a právům, na statku nemovitém zjištěným, uhražení z ceny za věc zavaděnou stržené náleží. Vz S. N. P. míti před ně- kým; třída, právo p-sti. J. tr.