Předsudek
Předsudek, dku, m., na Slov. presúd, předpojatý soud, potom domnění bez roz- myslu a zkoušení, das Vorurtheil. P. = úsudek ustálený v mysli naší, o němžto nám nelze podati dostatečných dokladů. Vz S. N. P. uznává úsudky z mamných důvodů za pravé. Marek. P. zastaralý. D. P-ky z mysli vyko- řeniti, vyprázdniti. Kram. Někoho z p-ků o něčem vyvésti. Sych. Nebyti prost p-ků; od p-ku upustiti; P. jeho, již nyní poněkud otřesený, měl dokona zhroutiti se; P. pu- stiti, von dem Vorurtheil lassen; Opravení p-ků převelmi závadných a jim hluboko v mysli utkvělých; Byl zaujat p-kem vůbec panujícím; Vymanění od sníživých p-ků počal Pán na ženě samaritánce; P-kum něčím li- chotiti; Apoštolé v p-ku povšechném o říši pozemské vězeli; Snáze nití stoletý dub pod vrátíš, nežli bys vyrval p-ky z útroby těm, kdo je v osnovu svých náruživostí ve- tkali; Fariseové zatonuli v p-cích svojich a nijak z nich vybyti se nedali; Vyzouti se z p-kň tehdá zavládlých. Sš. J. 35., 36., 37., 47., 73., 96., 100., 127., 167., 235. (Hý.).