Přehláska
Přehláska. Název přehlasování užil po prvé Čelakovský v Rozboru 1840. a Šafařík v Počátcích 1845. asi dle něm. Umlaut. Gb. H. ml. 1. 121. P. genetické, když se změnou hlásky i smysl slova více méně mění: vezu — vůz — svážím; eufonické, když se smysl ne- mění: košula — košule; zpátečné = změna užší samohlásky v širší: krvi — krve. Šf. Nyní je p. změna a—e (ě) a u - i způsobená samohláskami měkkými a změna o—e (ě), b—b, y—i a zpátečná p. změna aj—ej a dí- lem také změny, jako svatý — světiti. Vz Gb. H. ml. I. 121. nn. P. v Kosmografii. Vz List, fil. 1893. 452. nn.