Cihla
Cihla, tihla, těhla, y, f., něm. Ziegel, z lat. tegula. — C. pálená, nepálená, na slunci sušená (vepřák, vepřovice, c. aegyptská), vypálená, zdicí, sklepová, žlábkovitá (žlábkovice), hladká, široká, úhelní, bez obruby, Jg., dla- žicí (dlaždička), syrová (syrovka, syrovice), od polu vypálená, ohňovzdorná, tenká (to- pinka)ke klenutí: klenky, sklepovice, Šp., krycí (rovné = tašky, zahnuté = háky n. křidlice n. prejsy), výžlabky (na žlaby), silně vypá- lené: kabřince. S. N. Forma, pec, hlína, kůlna na cihly. Jg., Šp. Cihly dělati, sušiti, páliti, do peci skládati. Jg.,jŚp. Stavěti, dlá- žditi, něco krýti cihlami. Šp. Klenutí, zeď etc. z cihel. Šp. Zeď na půl cihly, na cihlu, na dvé, na ti i cihly. L. Kozel cihel, vz Kozel. Darmo cihlu mýti. Us. Cihlu mýti, aby byla bílá (vz Marný). V., Č., Lb. — Vz Cihlář.