Cihla
Cihla. Cf. Šfk. 226. Dle Ht. Brs. 84. z něm. Ziegel a toto z lat. tegula. Vz o cihlách KP. IV. 362. C. = jistý druh hlíny s piskem uhnětené, v podlouhlých čtverhranech usu- šené nebo vypálené a ku stavbám sloužící. Vz Kram. Slov., S. N., Mkl. Etym. 29. C. sklovatělá (kabřice), der Klinker, lehká či porovitá či průlinčitá, der Backstein, Sl. les., ohnivzdorná (samotka), der Chamottziegel, Šp., vz KP. IV. 367., šlemovaná, ZČ.I.240., popelná, lisovaná, strusková, litá, dutá, žla- bová, Zpr. arch. VIII. 72., 92., 93., IX. 26., klínová, škvárová. Us. Pdl. Cihly římské a řecké. Vz Vlšk. 489. — C. = kus sýra podoby a velikosti cihly. Us. Pdl. Vz Ci- hličkový.