2. Přejíti. — koho
2. Přejíti. — koho Zdá se mnohým, že přieliš mnoho od nich berú a je přejí- mají (přetahují); Chudého přejímajíce a bo- hatému odpúštějíce. Vš. 405. — co odkud: vládu od otce, po otci. Lpř. Římané pře- jali od Řeků všechnu vědu, umění. KP. — se kde. Aby to dílo u nich (mnichů) se přejímalo. Sš. II. 144. — co komu. Pře- jímají sobě ruce, arbeiten einander in die Hände. Pk. P. někomu slovo. Vlč. — se s kým. Důkazové z hloubí uáboženských ideí vzaté přejímají se s důkazy ze svížího pramene ústného podání přejatými. Sš. I. 157. Kde se vděčnosť k nesmrtelným zá- sluhám s dobročinností k chudým téměř každého okamžení přejímaly Koll. IV. 262.