Překaziti
Překaziti, kaz, il, žen, ení; překážeti, (z kaziti, a stupňováno v á, Gb. Hl. 140). el, en, ení. Překážeti = někomu v cestě býti, zdržovati, hindern, verhindern, hinter- treiben, beeinträchtigen, hinderlich sein, hem- men, steuern. Jg. — co. P. věc, hintertrei- ben. Dch. Jediná přeháňka pilnou naši práci překazila. Sych. — čemu, komu. Nemohl jsem tomu p. D. Aby tomu dílu nepřekáželi. Háj. Překážejí sobě. D. P. svetlu (zatemniti). V. Protože mi překáží a rubá les muoj na té hore. Půh. II. 435. To mi nepřekáží. Dch. Obecnému dobru p. Zř. F. I. — Jel., Br., J. tr. — komu co. Překazil nám to. Us. Někomu počínání p-ziti. Dch. Nic jsem mu nepřekazil. Ps. o zští. — komu čím pře- kážeti. D., Tov. 41. K tomu jsem i tím sobě překážel. Žer. f. 14. — Ler. Aby lid tím sobě nic uepřekážel. Br. — komu v čem. Překazil jí v tom. Cr., Troj. P. věrným v službě. Kat. 54. A mně v roli překazili. Dal. 5. 22. Ukáže dobrým svědomím od těch rychtářóv, že ji víc v tom žádný nepřekáží. Půh. I. 265. P-zí-li v čem řečí, právo zírati. O. z D. Smrť mu v tom překazila. V. P. komu v mluvení, V., v pití. D. -- J. tr. — komu kde, na čem. Eliška slíbila mi ne- překážeti na tom zboží; Ktožby mi na tom p-žel; Na tom jí nemá více p-žeti; Že mi p-ží na mém dědictví a na kostelním po- dací ; P-ží mi na mých listech ; Nám p-ži na pastvišti. Půh. 1. 228., 289., II. 138., 253., 35G., 531. A tak králi nikdo nepřekážel na říši (aby ji nerozmnožil). Let. 3. — s inft. Lidu mému vyjíti nepřekážej. Br. Překážel mu se oženiti. Us. V tom mi p-ži mých lesuov prodávati. Půh. II. 471. — aby ne. Překazil mu, aby pravdy neposlouchal. Br. Lidem překážejí, aby se šťastnými nestali. Us. Vz Brániti.