Cikán
Cikán, a, m., pl. cikáni (ne: cikáné, vz -an), Zigeuner; cikánka, cikáně. O původu slova vz Mz. 131. Cikána umění hádání z rukou. V. Cikána mýti ( = marná práce. Vz Marný). Ros., Č. Přivykl psotě jako cikán šibenici. Č. (Vz Chudoba). Učinili c-na králem a on nejprve svého otce pověsil. Č. — C. = tulák, hadač, lhář, šejdíř, zloděj. Zlý by z tebe byl cikán (neumíš hádati). Jg., Č. Špatný cikán z tebe bude (neumíš lháti. Vz Lhář). Lb. Krade jako cikán. Č. Cikána by opálil. Č. Vláčeti se jako c. po světě. Jg. Ten chlapec je jako c. = otrhaný. Ať jsem cikánem, jestli atd. ( = ať jsem lhářem). Bern. — C. bývá jméno černého psa. Us.