Přemlčeti. — abs
Přemlčeti. — abs. Zjevil-li by co Bóh menšiemu, aby také přemlčal větší. Št. Kn. š. 142. — co. Právo své p. = promlčeti. Pk. Npj. 102. — komu. Ktož své ženě p. nemuož na čas ni shověti. Sv. ruk. 254. Utrhačóm p. (nevšímati si jich). Výb. II. 934. — kdy. Abychom v tu dobu p-li. Hus II. 120.