Cíl
Cíl, e, m. (strč. cíl, e, f.), rus. cěl, pol. cel, cyl, něm. Ziel, řec. rü.oq = ustanovený konec prostoru, hranice, das Ziel. C. života. Us. Cíle n. cíl vytknouti, ukládati, vyměřo- vati, cíl položiti, přeběhnouti, míti, překro- čiti, přestoupiti. V., Br. K cíli během chvá- tati. Kom. Cíle dojíti, se chybiti. D. K cíli doběhnouti, běžeti, přijíti, jíti, směřovati, něco přivésti. Kom. Cil (konec života) se přibližuje. Háj. Konečný cíl náš je věčné spasení. V. Bídný cíl (špatný konec). Kom. — C. = věc, do níž n. k níž se měří, das Ziel. Házeti, stříleti za cil, daleko od cíle, do cíle. Us. Na c. něco vzíti (cíliti, aufs Korn nehmen); vystavil mne sobě za cíl. Br. Da- leko cíle chybuješ (Vz Chybováni). Č. — C. = hony, běh, Bahn, stadium. V polovici cíle ho za sebou zanechal. Cyr. — C. = úmysl, záměr, předmět, konec, die Absicht, das Ziel. K tomu cíli směřovali, aby ... Br. Cíl a konec. Us. Něco k tomu cíli dáti, aby . . . Us. K cíli přiměřený. Puch. Cíle se chybiti, cíle nedo- jíti, nedokročiti. Jg. K cíli přijíti. D. Ten jest cíl mého předsevzetí. Ros. Mnohý skrze malého dojde cíle velkého. Km. Jakoby Kri- stus cíli jeho otázky nevyrozuměl. Br. Pro- hledni k cíli, opatř prostředky. Kom.