Cíl
Cíl, vz Mkl. Etym. 29. K tomu cíli a konci. Mus. 1880. 339. Poslední cíl bytostí Hlv. 264. Požitek buď cílem každé snahy. Čch. Bs. 63. Položilť jest Buoh c. žádosti tělesné jakožto i moři; C. člověka jest nad- přirozený. Št. Kn. š. 90., 251. — Č. = terč. Daleko za cíl hoditi (nadsaditi) Km. Za cíl koho ostaviti. Kom. Vždy chce seděti na okénci jako cílem se učiníc, aby na ni každý hleděl. Št. Kn. š. 102. — C. = úmysl atd. Předmět a c. žádosti. Dk. Vše k tomu cíli ode mne mluveno, aby . . . Ler. — C, os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1292.