Přepustiti
Přepustiti. — co: stříbro, Ž. vvit. 11. 7 , lůj, Rkp. 1450., litinu. NA. III. 122. P. zlo- řečenství (na koho). Výb. II. 473. Bóh ně- které věci přepúští (dopouští) Št. Ř 9. b. — co na koho (proč). Přepustí na ně množstvie medvědóv nebo lítých lvóv. BO. Když Bóh chudobu p-stí. Výb. II. 219- (Hus Dc.). Což na ny Buoh chce p.; Buoh vie, proč na koho kdy, aneb kde, aneb co p-stí; Z dobroty na lidi přepúští ztráty; Na člověka protivenstvie p., nemoc dlúhú. Št. Kn. š. 20., 30., 58., 69. — co kde, proč. Krčmář přepúštíí v svém domě smilstvo. Hr. ruk. 317. Až jest pro ten hřiech Buoh p-stil, že . . . Št Kn. š. 181. Z té příčiny p-stil sem sobě v tom předkládánie to. Jel. Enc. m. 2. — s inft. Prosímy tě, Bože, také, by nepřepúščel nikaké jim náhlú smrtí umřieti. Výb. II. 14. Nepřepustím vám zde býti. Hr. ruk. 73. Proče's tehdy zlodějóm pokrásti přepustil? Pass. 41. (Hý.) Kterak tehdy přepústíte kázati kacéřstvie proti tomuto sv. Kristovu písmu? Hus III. 273. Jak On (Buoh) p-stí na nás trpěti. Št Kn. š. 20.